Vady

Občas šiju podprsenku s jedním košíčkem větším než druhým. Podle lidí je to vada. Samotné zákaznice to přede mnou říkají... Na šaty si stěžují, že mají kolem pasu pár centimetrů navíc nebo že je ten nahoře obdaroval většími boky.
Já sama bych na sobě našla vad... Začnu třeba nosem, který mám křivý a už mnoho let jsem tvrdila, že půjdu na plastickou operaci. Dnes říkám ne. Takhle to má být a jediný člověk kdo to vidí jako katastrofu jsem já. Jsem příliš vysoká a když si vezmu podpatky, tak je můj partner menší než já stydím se za sebe. Mám tendenci k suché kůži a v zimě se bez krémů neobejdu. No jsem prostě jedna hotová katastrofa.
Kdybych uvažovala takhle, tak už bych si to asi hodila. Zvláštní je, že na sobě nemáme rádi tělesné nedostatky, ale naše charakterové a řekněme psychické vady nejsou takový problém.
Co je horší?  Malá prsa nebo vztekání se u každé věci, která nám nejde. Řešíme jen to co je z venku, ale to, co je na našem charakteru k nelibostí ostatním, na to ani nepomyslíme. Nemluvím teď o tom, že se máme bavit s každým a nehledět na to, jak vypadá. Ale souvisí to s tím.
Lidé kolem vás, vás přijali takového, jací jste. A nevadí jim, že váš nos je větší než jejich. Ale když budete pořád někam chodit pozdě, hned si o vás pomyslí, že jste nespolehliví. Není tohle náhodou vada, na které se dá pracovat? A nestojí to náhodou za to? Nebo budete řešit jen to co vadí na sobě jen vám?
Lidé kolem vás si hned nevšimnou kil navíc a neřeknou si v hlavě "baculka". Neřeknou si ani "orlí nos, malá prsa". Když vás poznají budou se soustředit spíše na vaši osobnost, než na tom jaké máte tělo.
Takže abych to sesumírovala, na těle sice můžeme pracovat, ale více stojí pracovat na tom co je uvnitř. Protože na tom záleží. Protože na vás záleží.

Komentáře

Oblíbené příspěvky